Docela dlouho jsem váhala, jestli vyrazit na Bezva ženskou na krku do kina nebo ne, protože české filmy mě moc neberou a v drtivé většině případů mi přijdou jako solidní pitomost, takže jsem se bála, aby tomu nebylo podobně i v tomhle případě. Navíc recenze taky nebyly nic moc a hlásaly, že film vlastně drží jen Ondřej Vetchý svým herectvím. Jenže trailer se mi líbil opravdu hodně (jen jsem doufala, že tvůrci nevyplácali všechny dobré vtípky tam a že ve filmu ještě něco bude a že to nevyzní trapně nebo tak), a protože jsem na své klubové kartičce Cinestaru měla dost bodů, takže jsem mohla mít lístek zadarmo, nakonec mi to nedalo :o). V pondělí 7. listopadu 2016 jsem si tak udělala celkově hezký den – v poledne jsem si dopřála výborný oběd ze zdejší restaurace Kozlovna (konkrétně steak z vepřové panenky grilovaný v pancettě zalitý estragonovou omáčkou a podávaný se šťouchanými bramborami, grilovanými cherry rajčátky a olivami a ano, bylo to tak výborné, jak to zní :o) a odpoledne po práci jsem vyrazila do kina :o)
Bezva ženská na krku je překvapivě prosluněný film, takový řekněme poslední výkřik léta (doteď nechápu, proč měl vlastně premiéru až takhle na podzim, ale ve výsledku je mi to jedno :o) s neskutečně pohodovým nádechem a feel good atmosférou jako prase (pardon, ale jinak to vážně říct nejde :o). Moc se mi 
líbilo, že většina scén ve filmu vyplyne úplně jinak, než jak je to sestříhané do traileru, a vlastně líp a logičtěji nebo má ještě nějaký další vtipný rozměr, což mi přišlo naprosto super. Sice chápu, že některé situace můžou vypadat trochu jako klišé (např. nákupy na vsi, kdy když si neobjednáte chleba, tak ho prostě nemáte, že se neprodává na půlky apod.) a jsou jakože očekávatelné, ale mě připadalo, že stejně mají své kouzlo a do celkového konceptu dobře zapadaly, podobně jako všechny ostatní hlody a hlášky, včetně malého starostovic vnoučka, který utíká před školní docházkou, až se mu práší za patami :o). A líbí se mi i ona šedesátkově laděná titulní písnička, která zní nejen u titulků, ale i v průběhu děje, a je stejně pohodová jako celý tenhle film a kterou si od té doby sem tam pouštím pro zvednutí nálady :o).
Zkrátka a dobře, já jsem se u Bezva ženské na krku skvěle bavila a opravdu hlasitě jsem se v kině smála, což bych od českého filmu rozhodně nečekala :o). Je sice pravda, že se u toho nesmíte coby divák nijak hluboce zamýšlet (asi největší přešlap mi přišel závěrečný návrat hlavní hrdinky k manželovi – jakože pokud se chtěla tak moc postavit na vlastní nohy, určitě by se k němu nevracela a mohl by ji vyzvednout i někdo jiný, ale chápu, že pro vyústění zápletky to tak prostě muselo být :o), když ale přistoupíte na jejich hru, strávíte v kině moc příjemnou hodinku a půl plnou zábavy a smíchu. Taky oceňuju, že se z toho tvůrci nesnažili udělat napodobeninu ztřeštěných amerických komedií, ale drželi se spíš žánru komedií romantických (dokonce se našla i nějaká ta dojemná chvilka :o) a pěkně v rámci českých luhů a hájů, což pak působí mile nenásilně a domácky povědomě. Navíc to díky té vesnické idylce působí skoro až jako ruralistické dílo :o).
Ondřej Vetchý coby hrobník Božíček vypadá moc dobře (musela jsem si pak druhý den dohledat jeho skutečný věk a můžu vám říct, že bych mu rozhodně tipovala míň :o), takže se do role bručounského idolu ženských srdcí naprosto perfektně hodí, i když jsem se v některých scénách (např. když tak trucovitě vykřikoval, že s ženskou bydlet nebude) neubránila vzpomínce na jeho čertovskou roli Janka z pohádky S čerty nejsou žerty :o). Blonďatá učitelka Eliška Vomáčková v podání Petry Hřebíčkové vypadá sice ve všech těch krásných letních květovaných šatech (jedny bych dokonce přísahala, že jsem o prázdninách viděla v Orsay :o) trochu jako barbína, ale zároveň je neskutečně sympatická, takže jí to záhy odpustíte (navíc to lehké měšťanské fiflenství prostě patří k její postavě, třebaže se nezalekne ani úklidu zaneřáděné chalupy nebo zvládne bez problémů uvařit oběd :o). A pozadu s oblíbeností a hláškami nezůstávají ani ostatní, vedlejší postavy jako například Elišky švagrová doktorka, kterou hraje Tereza Kostková, a její lesbická přítelkyně nebo starosta oné malé zapadlé vesničky Miroslav Táborský :o). Všechno do sebe krásně zapadá, každá z postav má v ději nějaký svůj "úkol" a většina událostí i řádnou dohru, prostě to šlape, jak má, a vy se na tomhle růžovém tobogánu rádi svezete od začátku až do konce a při odchodu z kina budete chtít ještě :o). Nebo alespoň já bych klidně na Bezva ženskou na krku zašla do kina znovu, protože když jsem vycházela z našeho Cinestaru do té typické podzimní sloty, měla jsem tendenci se usmívat od ucha k uchu jako idiot :o)
PS: Jak stárnu, začnu možná chodit do kina i na české filmy (koneckonců už čtu každým rokem víc a víc knížek českých autorů, takže proč ne :o). Vloni to začalo nenápadně Sedmerem krkavců a letos se to začíná rozjíždět do slušných rozměrů, neb mám ještě v pácu další dva české filmy, a sice Pohádky pro Emu a Anděla Páně 2, tak doufám, že z nich budu podobně nadšená :o)